Fan Fiction

Poviedka:
Pridaná: 17.11.2011, 13:12:41
Čítaná: 3572×
Hodnotenie:

(počet hlasov: 6)

Typ: PI súťaže
Zadanie: Zapracuj do svojej poviedky jeden z týchto úryvkov: =>(„To sú určite smrťožrúti,“ poznamenal Ron, keď ich s Harrym a Hermionou sledovali z okien salóna. „Zrejme vedia, že sme tu.“) =>(Filcha musela s tou jeho odpornou mačkou spájať akási záhadná sila, pretože z ničoho nič vyskočil spoza gobelínu po Harryho pravici a zúrivo sa rozhliadal, ktorý odvážlivec si dovolil porušiť školský poriadok.) =>(„Ron, v živote som nestretla necitlivejšieho chumaja, než si ty,“ vyhlásila Harmiona dôstojne a namočila si brko do kalamára.) =>(„Mohol by si trochu uhnúť?“ ozval sa za nimi Malfoyov afektovaný hlas. „Pokúšaš sa zarobiť nejaké peniaze, Weasley? Určite tajne dúfaš, že ťa vezmú za hájnika, keď skončíš Rokfort – tá Hagridová chatrč ti musí pripadať ako palác v porovaní s tou dierou, kde býva tvoja rodina.“ Ron sa vrhol na Malfoya, no práve vtedy ...) =>(Potom si dali ešte obložené chlebíky s morčacou šunkou, koláčiky, ovocný pohár, vianočnú tortu a boli takí plní a ospalí, že sa nevládali ani pohnúť, tak iba sedeli a prizerali sa, ako Percy naháňa Freda a Georgea po celej chrabromilskej veži, lebo mu...)

Literárna forma: próza
Žáner: komédia, dráma, dobrodružstvo, romantika, tragédia

Prolog: Rozhodl jsem se, že napíši příběh, který bude věnován všem mým kamarádům, jenž se účastnili bitvy o Grimauldovo náměstí, ale i o Bradavice. Mrzí mne, že už nejste více mezi námi a proto je tento příběh věnován Vaší památce, kterou chovám ve svém srdci. Věřím, že je Vám tam nahoře skvěle a že jste konečně nalezli klid a mír v duši.

Všechno se zdálo být velmi klidné. Jo, to nikdo netušil, že se stane, co se stát nemělo. Nikdo neměl moc změnit koloběh událostí a nebo jej zastavit. Byla válka a ten, kdo se s ní odmítal smířit, tak ji prostě vyhrát nemohl. Jen málo jedinců mělo šanci na přežití. Všichni, co se skrývali, jen oddalovali nevyhnutelné a ti co šli proti Voldemortovi přímo, tak neměli téměř žádnou šanci na přežití. Ten den se rychle přehoupl v noc a na Grimauldově náměstí začaly dopadat paprsky měsíčního slunce. Pouliční lampy se jen chabě rozsvítily a na celé ulici nešlo téměř vůbec vidět. Kolem se tvořil hlouček divných lidí, kteří byli zahaleni v černých pláštích s kápí a na obličeji měli nějakou prapodivnou masku.

Napjatě se rozhlíželi a ten, kdo věděl o magickém světě, tak mohl vědět, že se nazývali Smrtijedi. Smrtijedi byli přisluhovači všemocného černokněžníka Lorda Voldemorta, který trápil svět už hodně dlouho. Jeden však lehce dloubnul do toho svého kolegy a toho se uchechtnul:

„Doufám, že ten zrádce krve, Potter, už brzo vyleze, Amiciusi.“ pověděl Amicuosvi jeden Smrtijed a u toho se začal nenávistně šklebit, jako by tušil, že je mezi domy jeden další, kde se ukrývá Hledaný č. 1.

„Dolohove, myslím, že tady asi nebude, ale co my víme! Klidně tu být může, až ho však najdeme, tak ho musíme přednést Lordu Voldemortovi a ten s ním naloží, jak uzná za vhodné. Každopádně mám pifku na Holeaca. Toho až najdu, tak ho zabiju!“ Odseknul mu jeden výše postavený Smrtijed a dál všichni mlčky stáli na hlídce.

Zápasil ze spacákem, který se snažil rozložit příčně na podlahu. Stál v salónku a jeho vlasy mu přes jeho brýle padaly do očí, takže v té tmě skoro nic neviděl. Na čele měl velkou jizvu ve tvaru blesku a oči měl po své matce. Ano, byl to Harry Potter, který jediný přežil vražednou kletbu a zastavil toho jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit.

U okna pak stál mladík, jehož vlasy byly zrzaté a na obličeji měl pihy. Tvářil se, jako by ho přejel parní válec a stále nervózně poklepával rukou o parapet u okna. Mezitím se ozval zvuk stisknutí kliky a vržení dveří. Do místnosti pak vstoupila dívka, která na pohled působila velmi upjatě, rázně, ale i vychovaně.

„Víte něco o Deilenovi ? Vrátil se ? Mám strach, aby se mu něco nestalo,“ řekla s jistým podtónem strachu a pomalinku přešla k oknu, kde se postavila vedle zrzavého chlapce.

„Hermiono, myslím, že jemu se nic nestane. Protože to byl kluk, který vynikal v průserech a nikdy ho nechytili. “ odvětil ji a své ruce mírně založil v bok.

Chvíli potom, co Hermiona domluvila, tak se k jejímu debatnímu kroužku přidal i Harry, který měl už plné zuby toho, jak musel zápasit s tím spacákem. Dursleyovi ho nikdy nebrali na výlety do přírody a kde musel přespat ve stanu. Než stačil však cokoliv říci na adresu spacáku, tak ho přehlušil Ron a ozval se jako první:

„To jsou určitě smrdijedi,“ poznamenal Ron, když je s Harrym a Hermionou sledovali z oken salónku. „Zřejmě vědí, že jsme tu. “ Ozvala se rána, zvuk seslání soubojového kouzla a pak rázné zaklapnutí dveří a cvaknutí zámku.

„Já se na to vykašlu. U Merlinových smradlavých slipů, proč to musím odnést jenom já, že se na to nevykašlu! Zdrháme! Sbalte všechno, co můžete!“ zakřičel nějaký mužský hlas přímo z chodby a pak k nim přiběhl další klučina. Byl celý od prahu, z hlavy mu stékala krev a tvářil se, jako by měl jít každou chvilku pod kytičky:

„Deilene,“ ozvala se jako první Hermiona, která ho už chtěla zasypat otázkami týkající se dosavadních událostí. Nicméně, chlapec ji přerušil a začal rychle řvát.

„Hermiono, sklapni, jo? Pobalte všechno co můžete a zdrháme. Nevím, jak dlouho Siggilio vydrží, ale moc dlouho asi ne, protože jsem byl na formule opravdový hňup, “ Jak předpokládal. Dveře se rozlétly dokořán a do chodby se začali hrnout obávaná banda smrtijedů.

„Utíkejte!“ zakřičel a máchnul s hůlkou v chodbě a pronesl jedno velmi nebezpečné zaklínadlo: „Bombarda!“ a část zdiva se rozsypala a zavalila některé smrtijedi. Všichni čtyři mladí kouzelníci se rozutíkali a snažili se před smrdijedi utéct do vedlejší chodby. Dlouho jim však úkryt nevydrž a do místnosti vrhli dva postarší smrtijedi. Jeden z nich se napřáhl hůlkou a seslal zaklínadlo:

„Deilene, pozor!“ zakřičel Ron a rychle se postavil před nejmladšího chlapce ze skupiny. Kletba však nenechala na sebe dlouho čekat a narazila přímo do Ronové hrudi, ten se svalil a v mžiku byl mrtvý.

„Né! Rone! Né!“ to už se začaly drát na povrch Harryho negativní emoce a jeho tvář začala rudnout. Samozřejmě vztekem:

„Ty svině prohnaná! Mdloby na tebe!“ paprsek rudého kouzla jen nepatrně minul smrtijedovu hlavu, ale Harry neotálel a v mžiku na něj seslal další a hrubější kouzlo, které už neminulo a smrtijed se svalil k zemi.

„Hermiono, Deilene, vypadněte. Já je zdržím. Víte co máte dělat!“ zakřičel na ně Harry, ale Deilen se odmítal vzdát. Šel rovnou do boje.

„Impedimenta!“ prudce máchl hůlkou k útočníkovi, jenž byl velmi podobný Dolohovi a ten jen obepsal velký oblouk a proletěl dveřmi od kuchyně, až padl před stůl a omdlel. Harry se snažil bránit jedním kouzlem za druhým, ale moc času všem čtyřem kamarádům nezbývalo. Harry na okamžik zaváhal a už byl svázán nějakým kouzlem. Deilen v zápalu boje se odmítal vzdát a ignoroval všechno vzývání ze strany Hermiony.

„Sectusempra!“ vykřikl jeden ze smrtijedů. Chlapec pozdě pozvednul svoji hůlku, aby kouzlo mohl vykrýt. Neviditelná šavle jen prudce řízla Deilena do tváře a způsobila mu tak zranění, které se táhlo od jeho levého oka, až k jeho plným rtům. Svalil se na zem a rychle se snažil odplazit pryč. Nezbývalo mu mnoho sil. Hermiona ho však stihla sáhnout za límec hábitu a odvést alespoň na chvíli do bezpečí.

„Vem si tohle! Rychle! O mě se nestarej. Víš co máš dělat, tak to udělej. Věřím Ti a ať se stane cokoliv, tak udělej všechno proto, aby Voldemort padnul. Všechno bude v pořádku. Věřím Ti!“ podala mu svoji kabelku a nezbývalo mu nic jiného než ji převzít, pak na příkaz Hermiony se musel přemístit někam pryč. Celé Grimauldovo náměstí pak bylo zničeno.

Přemístil se, byl zesláblý a hladový. Z tváře mu proudem tekla krev a mísila se s jeho slinami. Ležel někde na mokré trávě a cítil se, jako by měl každou chvíli umřít. Uvědomil si však co se stalo a celé okolí louky pak naplnil křik, který se dral z chlapcových úst. Vyčítal si to, doufal v zázrak, který ale nepřicházel. Pokoušel se vstát, ale jeho nohy byly tak slabé, že téměř hned upadnul. Plakal a křičel na celé kolo. Nechtěl žít, jeho přátelé už byli zřejmě mrtví a jeho rodina zřejmě taky. Omdlel.

Rozlepil svá horní víčka a pohlédnul, kdeže to vlastně byl. Nevěřil svým vlastním očím, byl ve stanu, který se skrýval v Hermioně kabelce a slyšel praskání polínek dřeva a chuť bramborové polívky. Poprvé od pobytu na Grimauldově náměstí se na jeho tváři vyloudil úsměv a pomalinku, ač s obtížemi se začal zvedat. Pohlédl na toho, který stál u plamínků a nevěřil vlastním očím.

„Měl jsi štěstí, Deii. Takové, které neměli ani Hermiona s Ronem. Je zázrak, že jsi přežil a že ještě žiješ.“ promluvil Harry a Deilenovi spadnul kámen ze srdce, ale to jen na chvíli, když zrovna mluvil o Hermioně, tak jeho oči se zase zaplnily slzami.

„J-jaktože ž-žiješ ty?“ zeptal se ho, znovu a znovu se pokoušel vstát.

„Pár hodin po rvačce se smrtijedi nás přepadla skupinka bystrozorů Bylo to fakt o hubu, abych pravdu řekl, ale nakonec jsem vyvázl živý a ostatní bystrozorové taky. Zemřel Dolohov a Amicius. Ten, který zabil Rona.“ Vysvětlil mu a dále vařil onu bramborovou polívku. Nastala chvíle mlčení.

„Tebe našla druhá skupinka bystrozorů, kteří zrovna přežili bitvu o nadvládu nad ministerstvem. Narazili na tebe v lese, když zrovna procházeli kolem a hledali útočiště pro své partizánské útoky. Vyléčili Tě a pak se potkala má skupina s tou tvojí. Vysvětlil jsem jim, že se o tebe postarám a přemístili jsme se sem, kde jsme občas jezdili se strýčkem a tetou na prázdniny.“ Deilen neměl slov nad tím zázrakem, který právě slyšel. Myslel si, že se za chvíli probudí a bude ležet na špinavé zemi v Azkabanské věznici. Byl tak unavený, že neudržel svá oční víčka otevřené a téměř ihned usnul.

Téměř ihned po bitvě o Grimauldovo náměstí 12 Voldemort nechal vyvraždit část svých následovníků hned potom, co se dozvěděl, že jsou Harry Potter a Deilen Holeac na útěku. Deilen s Harrym začali cestovat a společně ničili jeden vyteál za druhým, aby mohli porazit obávaného černokněžníka Voldemorta. Harry se stává pánem smrti, poráží Voldemorta, ale za strašlivou cenu. Deilen, Fred, Minerva, Severus, Molly, Ron, Hermiona, Neville a Lenka umírají v Bitvě o Bradavice. Po celé tři roky jsou pak Bradavice obnovovány a všem obětem je pak sepsán památník, který stojí uprostřed Nádvoří a nad ním se kouzlem nadnáší anděl všech hrdinů.

2.fin.kolo MP 2011/12