Poviedka:
Pridaná: 5.9.2010, 13:08:47
Čítaná: 6615×
Hodnotenie: (počet hlasov: 5)

Typ: HP fan fiction
Doba: počas deja kníh JKR
Postavy: Hagrid, Harry Potter, Dumbledore
Stručný dej: myslím, že Harry jako vysloveně kladná postava už je dost ohraná, tak jsem si trochu pohrál s jeho charakterem. Proč by nemohl o své síle sám vědět a zneužít ji proti bezbranným mudlum? Doufám, že se tento trochu jiný náhled bude líbit :)

Literárna forma: próza
Žáner: komédia, dobrodružstvo

Zrovna si nalil do svého hrnku horkou vodu. Takový třílitrový čaj o páté. Vylouhoval deset sáčků černého čaje a vyhodil je otevřeným oknem ven. Usadil se, obejmul hrnek dlaněmi. Hotová idylka, dokud se neozvalo zaklepání na dveře.

,,Koho to sem u Merlinových trenýrek čerti nesou.'' zamručí a pak hlasitě dodá ,,Dále.''

,,Dobrý den Hagride.'' Pozdraví ho Brumbál a usměje se na něj ,,Jak vidím, přišel jsem právě včas na šálek dobrého čaje. Škoda, že nemám moc času, rád bych si dal s Vámi.'' zavře za sebou dveře a přejde k Hagridovi ,,Jen seďte, Hagride, nezdržím se dlouho.''

,,Čemu vděčím za Vaši návštěvu?'' zamrmlá Hagrid. Ví, že Brumbál přijde vždy, když něco potřebuje. Jen se v duchu modlí, aby to zas nebyl úklid po semináři kentaurů, jako posledně. Říkejte si o jejich inteligenci, co chcete, pořád to jsou zvířata. To byla vždy Hagridova slova, když pak uklízel tu spoušť, kterou zanechali ve Velké síni. Ono padesát kentaurů něco spořádá, ale taky dost vytrousí. Zahnal vzpomínky na kentauří trus a podíval se na Brumbála. Ten se jen usmíval, jako vždy. Ten se bude usmívat i na vlastním pohřbu, pomyslel si Hagrid a tiše povzdechl.

,,Abych byl upřímný, Hagride'' pohledem spočinul na mrtvé kachně, zevěšené za krk nad Hagridovou postelí ,,mám na Vás prosbu. Vždy jsem Vám plně důvěřoval a to, co dnes potřebuji je velmi důležité.'' odvrátil pohled od kachny a podíval se na Hagridova psa Tesáka, který mu stačil oslintat již celou levou nohavici. Hagrid se podíval na Tesáka též.

,,Jeď ty mrcho smradlavá.'' odežene psa, který si zaleze do svého kouta. ,,Víte pane Brumbále, je mi samozřejmě velkou ctí, že se mi dostává Vaší...''. Brumbál ho zastaví.

,,Hagride, musíte kontaktovat Harryho Pottera. Zatím neotevřel ani jeden dopis a to jsme za ním poslali třicet sov. Ano, třicet.'' povzdechl a na chvilku se odmlčel ,,jen deset se jich vrátilo. To nejde takto dál. Takové škody. Musíte za ním osobně.''

,,Ale já...'' chce něco namítnout Hagrid, ale je zas umlčen.

,,Vy jste na tohle ten pravý. Přece za ním nemohu poslat třeba Snapea. Je sice svědomitý, ale Harry vyrůstal u mudlů. Copak mohu riskovat, že Snapeovi ujedou nervy a vrátí se zpět bez Harryho a v takové náladě, že Nebelvír tři roky bude zas na chvostě tabulky?'' podívá se prosebně na Hagrida ,,A nebo Minervu, mohu tam snad poslat tu? Vždyť ty mudly trefí šlak, pokud se před nimi objeví kočka, která se přemění v ženu. Nemluvě třeba o madame Prýtové. Minule měla jít jen zjistit, jaké škody napáchal ten drak, co Vám zdrhnul a vrátila se až za dva týdny a to jen proto, že všechny kytky už odkvetly. No povězte Hagride, mohu tam někoho z nich poslat?''

Hagrid znova povzdechne. Z čaje zřejmě nic nebude. Místo něj bude nahánět nějakého kluka. Před deseti lety brečel, když ho dávali jeho tetě a strýci. To byl ještě mladý a bláhový.

,,No dobře, pane.'' zamumlá nakonec.

,,Výborně, Hagride.'' usměje se Brumbál. Vždy měl radost, když někoho takto umluvil.

,,Ale,'' ozve se Hagrid ,,budu chtít týden dovolené. Placené dovolené.''

,,No dobře.'' odpoví po chvíli Brumbál. Ví, že někdo jiný by si řekl minimálně o dva týdny a Hagrid je ve škole dost dobře postradatelný. Kydat bobky mohou dost dobře i studenti jako školní trest a teď o prázdninách? Kdyby bylo nejhůř, tak Filch s koštětem to nějak zvládne.

Hagrid si teda zbalil. No, zbalil. Vzal si deštník, ve kterém měl svou zlomenou hůlku, vyhodil z kapsy chcíplou myš, přehodil posmrkaný kapesník z náprsní levé kapsy do pravé kapsy a byl připraven jít na ''misi''.

,,Ještě tohle, Hagride'' podá mu dopis pro Harryho a poplácá ho po rameni ,,Vraťte se brzy, Hagride.'' hodí po něm poslední úsměv a vydá se přes pozemky do školy.

,,No nic.'' zamumlá Hagrid, zavře svou boudu prolezlou červotočem, které říkal domov a vydal se přes pozemky k bráně, odkud se mohl přemístit, což se mu na třetí pokus i povedlo.

,,Sakra, kam mě to ten dědek plesnivá zas poslal.'' zamrmlá si pod vousy když uvidí starou chartč na malém ostrůvku, ke které se přemístil. Obešel štítivě celou tu polorozpadlou chajdu. Dlouho neviděl něco, co vypadalo hůř, než jeho červotočem prolezlý srub. Povzdechl a přešel ke dveřím. Kdyby ksakru aspoň nepršelo, pomyslel si a zaťukal na dveře, což mělo za následek, že vypadly z pantů. Kdo by myslel, že za to mohla Hagridova síla, byl by na omylu. Hniloba totiž už udělala své.

,,Co se to děje? Kdo jste?'' ozve se kňouravý hlas pana Dursleyho, který v rukou drží brokovnici, přesně tak, jak viděl v béčkových gangsterkách, které tak zbožňoval. Pěkně u boku. Asi myslel, že vypadá hrozivě, opak byl ale pravdou. V proužkovaném pyžamu, rozespalý a v pantoflích, které si ve spěchu zaměnil se svou ženou, vypadal spíše směšně.

,,Klídek, jen si jdu tadyhle pro Harryho a hnedle vypadnu.'' řekne bodře Hagrid. Dursley si oddechne.

,,Harryho? Ale ano, klidně. Jistě do té školy, že?'' řekne potěšeně. Konečně se toho zmetka proradnýho zbavíme, prolétne mu hlavou. Harry nenávistně sjede strýce a pak se podívá na Hagrida, vzdorovitě.

,,Do žádné školy nejdu.'' aby umocnil dojem ze svého vzdoru, tak dupl nohou. Hagrid si povzdechl, je to horší, než si myslel. Jak ho Brumbál mohl poslat k mudlům? Dopis mu nemá ani cenu dávat. Ubohé sovy, co s nima asi jen provedl.

,,Víš, hochu, dostal jsem za úkol tě dovést do školy.'' jde pomalu k němu ,,Tvé jméno máme zapsáno ode dne, co jsi se narodil.''

,,Nikam nechci.'' řekne Harry už potichu, protože obr, tedy jen poloobr, byl již u něj a tak naplno vynikla jeho výška.

,,Jen si ho vemte, co my tu s ním.'' zaskřehotá paní Dursleyová, ráda, že se ho konečně zbaví. Tyrana jednoho. Uměl totiž už pár kouzel, kterými si podmanil celou rodinu Dursleyových a tohoto postu se Harry opravdu vzdát nechtěl. Však kdo ano, že?

,,Víš, na to, zda chceš, či nechceš, se tě nikdo neptá. Brumbál tě chce na škole. A jak vidím, strýc a teta nad tvou ztrátou, i když ne trvalou, nebudou nijak plakat.'' chytne ho pevně za ruku a táhne ho ke dveřím. Harryho snaha o nějaký odpor je marná.

,,Tak naschle.'' broukne ještě přes rameno, než se i s Harrym přemístí.

Přemístí se i s Harrym před bránu do Bradavic a táhne ho hned do hradu.

,,Víš, znal jsem tvé rodiče, ale nikdy bych nepomyslel, že ze dvou dobrých lidí může vzejít takovej fracek, jako jsi ty.'' řekne naštvaně poté, co se mu Harry ve vší marné snaze o útěk zakousne do ruky. Dotáhne ho až do ředitelny, kde ho od sebe odtrhne jak pijavici.

,,Tak tady ho máte, pane řediteli.'' strčí ho před ředitelův stůl. ,,Je to pěknej holomek a už chápu, proč pro něj nešel Snape, ten by ho totiž zabil...''

,,Vítej Harry.'' řekne přívětivě Brumbál a usměje se na Harryho v pyžamu, který zatíná pěsti.

,,Nazdar dědo.'' ušklíbne se Harry a nakopne Brumbála, který k němu zamířil, do holeně.

Tak tady bude plno práce, pomyslel si Brumbál, poprvé, a ne naposled, litoval, že Harryho z těch sutin vytáhli...

**************************************************

myslím, že Harry jako vysloveně kladná postava už je dost ohraná, tak jsem si trochu pohrál s jeho charakterem. Proč by nemohl o své síle sám vědět a zneužít ji proti bezbranným mudlum? Doufám, že se tento trochu jiný náhled bude líbit :)

Jinak, prosím o komenty (kladné, i záporné) a hodnocení, ať vím, čeho se příště vyvarovat. Děkuji :)

[ » na začiatok « ]